Každoročně jsme se zúčastňovali Volňásku, ale… Bylo to v pátek, brali jsme si na to dovolenou, většinou chodili družiny nebo školky a děti často vůbec nevěděly, co kde bylo a co kde dělaly. A tak jsme velmi uvítali, když se DDM (skvělá Jaruška Javorská) rozhodlo pro změnu.

A když nás oslovili, abychom také my, pionýři, přispěli svou trochou do společného mlýna. Byla to pro nás čest, protože nás vnímají jako spolehlivé partnery.

Téma pohádkové. A nás nápad hned „napad“. Kocour v botách a budeme trénovat tlapky. A vsadili jsme na bosonohé aktivity. Pravda, trochu jsem se bála, jestli dnešní děti a rodiče nejsou trochu „cimprlich“ a budou se chtít zout. Pro jistotu tedy kupujeme vlhčené ubrousky, aby si mohli koťata ve výcviku své zadní tlapky omýt, kdyby chtěli. No, moc nechtěli…

A jak to tedy u nás vypadalo před, při a po? Před PAŘÁKEM na schůzkách Robinsoni lepili do krabic, vymýšleli, čím krabice naplnit a co udělat za aktivity. Považte, dvě schůzky tomu věnovali.

Pařák začíná pro nás velkým balení, sepisování seznamů, na co nezapomenout, ale to jsou přece jen „drobné a běžné provozní starosti“. Potom stěhování na místo. Na místě se měním v pracovníky Technických služeb a vybíráme střepy, vajgly, zátky od piva z parčíku za ZUŠkou. A na vyčištěném prostoru rozestavujeme atrakce.

Co tam u nás bylo?

U vstupu návštěvníky vítá naše tulácká vlajka, pionýrská vlaštovka a Kocour v botách. Starý šedivý, nohy bolavé, do důchodu by chtěl, kocourek jeden. A proto hledá nástupce. Ale jen takové, kteří mají zadní tlapky šikovné.

Což se hned ozkouší na různých úkolech.

Tak třeba: uměli byste napsat nohou své jméno nebo něco nakreslit? Dospěláci se smějí, ale našlo se jich jen pár, kteří to také zkusili. Zato děti se s tím popraly skvěle. Potom je to různé navléká kroužků, provlékání kroužku, házené míče nebo pytlíčků do koše, stavění hranice z klacíků. A vše lemuje naše skvělá, jedinečná a přenosná bosonohá stezička.  Ta v krabicích ukrývala nalepené špunty, šišky, molitanové kousky, pěnové části, koberec, fůru dřevěných čumprdlíků, mezi krabicemi jsou polínka, hrubé lano, karimatka měkoučká, která přímo láká k poležení. Ale ne, láká na další část stezky a tou bylo hopsací plátno. Zde bylo úkolem přeskákat přesně tak, jak jsou tlapky otočené, na něco se smí a na něco nesmí šlapat.

Na konci jsou odměny, něco propagačních matriálů. Tak až uvidíte na batůžku nebo bundě přívěsek vlaštovky, vězte, že byla asi od nás.

S trochou naděje umisťujeme i plakátek s informacemi o naší pionýrské skupině, oddílech. Doufáme, že si to dospělí prohlédli. A ještě víc doufáme, že si k nám najdou děti cestu. Ne tu bosonohou, ale normální, obutou, která vede do klubovny ve Vídeňské ulici v Klatovech.

Díky moc všem, kdo přiložili ruku a nohu k dílu. A velké díky Šťágovi, který se v masce Psa řádně zapotil. Co chcete, PAŘÁK JE PAŘÁK.