Reset očima  Nikči a Lucky  

 Na celorepublikové setkání jsme se těšili všichni. Na co jsme se vlastně tolik těšili? No přeci na spoustu nových zážitků, poznání nových kamarádů, na dobrodružství, která nás čekala, ale hlavně na bílou paní Apolenu.

Bílá paní byla zakletá, protože před dávnými časy provedla ošklivou věc a naším úkolem ji bylo vysvobodit. Jestli se nám to povedlo? To se dočtete na konci.

 Když jsem přicházela na autobusovou zastávku, bylo tam plno lidiček. Ani jsem nevěděla, že nás jede tolik. Vypadalo to, že se se všema těma batohama do toho autobusu ani nevejdeme, ale vešli jsme se. Než jsme se nadáli, náš autobus už byl u cíle. Zastavil nám na parkovišti pod campem, kde jsme byli ubytovaní. 

Malí Tuláčci měli připravené chatky, ale my velcí jsme si museli postavit stany (A sami! ). Myslíte, že nám to vadilo? Vůbec! Jsme na to zvyklí.
Po vybalení věcí jsme šli hned na večeři. Měli jsme moc dobrou sekanou s brambory. Všichni se jen olizovali.
Po večeři byla diskotéka, kde se vyblbli malí, velcí, ale i naši dospěláci. Po skončení diskotéky, jsme se oblékli a šli vyvolat bílou paní Apolenu, která se nám měla po dlouhých letech zjevit. Ještě před odříkání tajemné části vyvolávacího zaklínadla nás pobavili šermíři se svou show. Po skončení šermířské show jsme společně odříkali zaklínadlo, ozvala se rána a dým a najednou bylo kolem slyšet: ,,Koukej bílá paní, povedlo se, hurá vysvobodili jsme ji!“  A ano, opravdu tam stála bílá paní i se svou věrnou klíčnicí. Bílé paní jsme předali naše dary, které malí Tuláčci vyrobili, a bílá paní nám na oplátku řekla, proč je vlastně zakletá a jak ji můžeme vysvobodit.
Po rozloučení s bílou paní jsme šli do hajan. Malým Tuláčkům jsme na dobrou noc přečetly několik pohádek a poté jsme šli spát i my velcí. Ve stanu, jsme si připadaly jako na táboře, ale na táboře je to 100krát lepší! Nutno podotknout, že naši statní vedoucí spali na terase u chatek skoro pod širákem. Máme, ale šikovný vedoucí co?!

Reset očima kecky Nikči!

Druhý den ráno jsme se nasnídali a šli jsme plnit s malými Tuláčkami úkoly. Jako první šli na koníky hop, z kterých byli nadšení, potom nás čekali nafukovací atrakce - obří koule (jako v Drtivé porážce) :D. Tam jsme se zdrželi a tak jsme pospíchali na obří padák. Protože nám začalo už pořádně svítit sluníčko, běželi jsme se převléct a ještě rychleji jsme utíkali na další stanoviště, kde byla výroba placek. To se tuláčkům moooooc líbilo! 

Po „plackování“ nás čekal oběd.
Měli jsme moc dobrý guláš. S plnými bříšky jsme měly 2 hodinovou pauzu. Ta utekla jako voda a my plnili další úkol. Šli jsme vyrábět maňásky z ponožek.
Dalším stanovištěm byla lana. Tuláčci byli nadšení!!! Naše plnění úkolů skončilo a my se všichni, velcí i malí, šli navečeřet a poté se nachystat na cestu za bílou paní.

 Reset očima kecky Lucky!

Nu co ještě dodat, když skoro vše už bylo řečeno?! Já jsem celý den malovala na obličejíky dětem, spolu s dalšími suprovými holčinami (Štěpi, Kiki, Eli) a moc jsme si to užívaly, zvlášť když jsme viděly, jakou mají radost z toho, že se z nich stala překrásná zvířátka. 

Celý den jsme měly krásné počasí, takže se malovalo celkem dobře. A když jsme zrovna neměly frontu na malování, šly jsme si také projít ostatní stanoviště. Všechny vypadaly opravdu lákavě!

Následovala dobrá večere a poté další část vysvobozujícího rituálu bílé paní Apoleny.

Reset očima Nikči a Lucky

Konečně jsme došli na hrad Rýzmberk, kde na nás čekal, milý, hezký a hlavně šikovný kouzelník. Ukázal nám super kouzla, ale nejvíce okouzlil malé děti, kterým vyráběl balonková zvířátka. Byl opravdu šikovný a balonky nedal jen dětem, ale i vedoucí Kačce, které udělal kytičku a také další kecce Kikině, která dostalo srdíčko s hrdličkami. Opravdu krásné, že by jí tím něco chtěl dát najevo?!

Nu a poté následovala cesta do tamního venkovního divadla, kde jsme se všichni usadili a postupně vyslovovali tajné indicie, k vysvobození bílé pany Apoleny. A ano, povedlo! Otevřela se nám truhlička s jablíčkem a tím byla paní Apolena vysvobozena.
Proběhlo krásné rozloučení a každý z nás dostal druhý den, krásný přívěšek na krk ve tvaru jablíčka.

V neděli ráno jsme se nasnídali, skoro J bleskurychle jsme si zabalili a nasedali jsme do autobusu. Jen co jsme dosedli, tak začalo poprchávat. Následovala veselá a povídací cesta zpět, ostatně jako vždy když se jede autobusem.

Hodnocení celé akce???

No byla skvělá!!! Celý víkend jsme měli krásně. Nutno podotknout, že i když přes celý týden pršelo, na naše setkání bylo nádherné počasí.  A za něj DĚKUJEME! 

Poznali jsme nové kamarády, vysvobodili jsme bílou paní, od které jsme dostali nádhernou odměnu ve tvaru jablka. A samé cukrovinky.
Naučili jsme se novým věcem, zlepšili jsme se v malování, malí Tuláčci se vydováděli na překrásných nafukovacích věcech, ať to mělo jakýkoliv tvar J.

My velcí, jsme byli rádi, že jsme se po dlouhé době sešli skoro všichni, popovídali si, poklábosili (No jo, jsme KECKY) nasmáli se a hlavně získali další krásné vzpomínky na společnou akci.

Ale na úplný závěr:

Byla to moc fajnová akcička. Já jsem z ní byla nadšená. Moc se mi líbila! J
I mě se celý víkend nehorázně líbil J a Doufáme že i Vám!

S láskou LUCKA A NIKČA