V druhém červnovém víkendu se naše pionýrská skupina Tuláci zúčastnila celorepublikového pionýrského setkání pod Rýzmberkem. V pátek 7.6. jsme všichni včetně malých Tuláčků naskákali do autobusu a vyrazili směr Kdyně, kde se celá ta veliká událost konala.

Asi po půlhodince cesty doražíme ke kempu Hájovna. Když jsme prošli branou,uvítal nás rýzmberský kastelán Teodor a předal nám důležitou zprávu od bílé paní Apoleny, ve kterém žádala všechny děti, aby jí pomohli od dlouhatánského strašení na zdejším hradě. Nás ale prozatím nejvíce zajímalo, kam se večer uložíme. A tak, zatímco ti nejmenší z nás jen našli své chatičky, my ostatní jsme se dali do stavění stanů.

  Po večeři máme ještě spoustu času do přivolávání Apoleny, takže vyrážíme na takovou menší diskotéku. Hráli parádní písničky a všichni tanečníci se pěkně vyřádili. Před devátou hodinou se všech skoro osmset zúčastněných shromažďuje kolem vchodu do kempu. Do toho posloucháme šikovné muzikanty z dětské kapely Vodníci. Poté se celá ta spousta lidí sešla na koupališti a společnými silami přivoláváme Apolenu. Najednou velká rána, kouř všude kolem a před námi stojí bílá paní v celé svéparádě i se svojí klíčnicí. Jednou za sto let přišla mezi lidi a my se jí následující den pokusíme vysvobodit, aby už nemusela bloudit po zřícenině hradu Rýzmberk.
  V sobotu se probouzíme do slunečného rána a modrá obloha nám slibuje krásný den. Pro mě tedy hlavně ve znamení malování na obličeje, ale stihli jsme okouknout i spoustu dalších aktivit. Hodně zajímavé byly třeba skákací boty, bubnování v kruhu, aquazorbing, nebo třeba hraní Kin- ballu, u kterého však došlo k menšímu zádrhelu, když praskla duše v obrovském míči. Naši malí Tuláčci vyrobili krásné loutky z ponožek a placky s nápisy jako I ♥ pionýr nebo PS Tuláci.  Večer se začala chystat výprava na hrad. Posbírali jsme po kempu všechny svoje dětičky a vyrazili směr Rýzmberk. Cesta byla do kopce…takže jsem nahoru dorazila s bolavými nožkami a pár dětmi ve vleku za sebou. Na hradě jsme čekali na západ slunce, při kterém se měla zjevit Apolena. Mohli jsme sledovat vystoupení kouzelníka, vystoupit na věž, nebo přispět zdejšímu kiosku, většina z nás ale jen tak vegetila v trávě. Konečně se stmívá a my se přemisťujeme do jakéhosi přírodního divadla,kde se usazujeme a přemýšlíme, jestli naše odpovědi na hádanky, které jsme se pokoušeli zjistit celý den, budou správné a vysvobodí zakleté strašidlo.  Všechny skupinky vyřešili své hádanky správně a i heslo Jablko zafungovalo, takže bílá paní i její věrná klíčnice byly zbaveny svého prokletí, Apolena slíbila, že bude na lidi už jen hodná a hned nás všechny obdarovala, abychom na ni měli památku.  Dostali jsme přívěsky ve tvaru jablíčka, jehož autoři jsou také z naší PS:) 
  Zpátky se šlo lampionkovým průvodem. Pohled na všechny ta barvy a světlíčka byl opravdu krásný. Celý večer, vlastně celý tento víkend měl nádech tajemna, nabitý, zajímavý program a skvělou atmosféru. Nikdy předtím jsem se pionýrského setkání neúčastnila, ale odteďka si na něj vždycky čas najdu :-). 

Elibrnda