Všem začaly vytoužené prázdniny. Nám začala škola. Na 14 prázdninových dní jsme se staly opět žáky 3. B a spolu s Machem a Šebestovou jsme zasedli do školních lavic. Naštěstí jsme hned první den našli utržené sluchátko, a tak jsme prožívali skoro všechna dobrodružství, která jistě znáte z Večerníčka. Každý den nás zavedl do jiné pohádky. Mach se Šebestovou vždy večer zavolali do sluchátka, abychom se dozvěděli, co nás čeká následující den.

Jednou se Mach se Šebestovou ptali sluchátka, zda by nemohli někam na výlet, protože už je to ve škole nebavilo. A ze sluchátka se ozvalo:  „No jistě, beze všeho. A chtěli byste na jinou planetu, nebo radši do ZOO?“ „Do ZOO! Do ZOO!“ ozývalo se dvojhlasně zpět do sluchátka. Když Šebestovou začalo bolet v krku a Kropáček měl angínu, poradilo nám sluchátko, že musíme zabít všechny bacily. A tak jsme se ráno vyzbrojili kladívkem a vidličkou, která se používá, když se peče maso, a vyrazili na bacily. Boj byl náročný, ale zvítězili jsme, protože když bacíte bacila kladívkem, tak je s ním zaručeně amen. Potom jsme se sklouzli Kropáčkovi do břicha, abychom si ozkoušeli plavbu na rohlíku. A že jsme se nasmáli. Následoval výlet k rybníku Krajáči, kdy školní družina vyrazila s batohy pryč a ostatní zatím šli hledat poklad. Ve čtvrtek jsme překonávali přírodní zákony a večer nás čekal jeden z nejhezčích zážitků, kdy jsme si posílali světelnou štafetu. Ta nádherná podívaná se nedá popsat slovy, to musí člověk zažít. První týden se pomalu blížil ke svému závěru, sobotní „rodičovské schůzky“ a třídní besídka se blížily, a tak nám nezbylo nic jiného, než nechat děti vymýšlet, co na besídce předvedou. My jsme mezitím přemýšleli, jak pustit druhý den ráno zprávu z planety Ťapťap. Naštěstí jsme techniku přemohli, a tak místo klasického „budíček!!!!!!!“ znělo táborem: „víí, víí, ťapťap, ťapťap víí…“ Když první odvážní vykoukli ze stanů, nemohli věřit vlastním očím - všude kolem byly rozvěšené balónky a zvláštní kytičky a zvířátka z planety Ťapťap. Všichni mluvili ťapťátštninou. Rozespalým dětem po chvíli došlo, že znělka asi něco znamená (pravda, museli jsme jim trochu napovědět, ale i tak na to přišli). Po rozluštění zprávy už si zase všichni rozuměli a mohli tak poznávat planetu Ťapťap a všechna její moudra. Večer jsme navštívili cukrárnu paní Kadrnožkové, dokonce i zmrzlina byla a rychle zmizela. Pak už jsme se chystali na příjezd návštěv a sobotní olympijské hry. Plavbu na plováku střídalo přetahování gumolana, pak následoval hod diskem v podobě ešusového víčka a hod zebřím kopýtkem, střelba prakem, skok z místa či přes švihadlo a hlavně byl biatlon. Bohužel nám nepřálo počasí a všechen sníh se nám přes noc roztál, a tak střelci jenom běhali a stříleli. Po olympiádě nastalo těšení se s rodiči, besídka s představením školního učitelského sboru a pak už loučení s našimi týdenky. Po tradičních fazolích se tradičně sedělo u ohně a hrálo se. V jednu chvíli bylo u ohně dokonce 5 kytar, 2 flétny a jedny housle. Táborové melodie nás přenesly do dalšího dne, dne vzorného chování a velkého překvapení pro Aviču a Willyho. Po svačině se totiž místo dětí na okruh vydali právě oni dva. Po návratu z okruhu je čekalo táborové obnovení manželského slibu a hostina i se svatebními koláčky (více na http://plzensky.denik.cz/zpravy_region/manzelsky-slib-po-30-letech-odsvedcili-mach-a-sebestova-20130723.html). Druhý týden začal pondělkem, který se rychle přehoupl do úterka a dvoudeňáku. My holky jsme vyrazily pomalu směr Hnačov, Plichtice, Nicov, Plánice, Habartice a odtud zpět přes Zdebořice do tábora. Vzhledem k velmi teplému počasí jsme šly pomalu, Kecky pořád kecaly a cesta utíkala rychle. Po návratu do tábora nás čekalo milé přivítání a návštěva - přijel Jakeš i s kytarou, a tak se zpívalo a zpívalo. Vzhledem k tomu, že předpovědi počasí hlásily na čtvrtek velké bouřky a celodenní déšť, přišla noční hra o den dříve. Teki, Eliška, Vojta a Beďa nasedli se zavázanýma očima do auta a jeli do neznáma. Jejich úkol byl jasný - vrátit se zpátky do tábora co nejdříve. Ostatní na ně mezitím čekali, a aby jim to čekání rychleji uteklo, i oni měli své noční dobrodružství. Kluci se vrátili, ještě než hra skončila, holky hned po skončení, a tak mohli všichni s klidným svědomím spát a připravovat se na lov mamuta k obědu a i k večeři, protože o tu se děti staraly samy. Jakeš nás ještě přitom stihl naučit Obdele a pak už bohužel musel odjet. V pátek už vše vrcholilo, připravoval se oheň a hrály deskovky, protože na sluníčku se nedalo být. Slibovaný déšť nepřicházel, a tak nic nebránilo tomu, abychom slavnostně zapálili poslední oheň, rozdali zaslouženou odměnu a pozpívali u ohně. Každé sobotní ráno začínáme zpěvěm tří písniček, každý rok si připomínáme pořadí, každý rok je to dojemné. To proto, že to je poslední táborové ráno… nastává balení, hemžení dětí, postupně i rodičů, auto s nákladem jezdí pryč a prázdné zpátky. Tak až do dvou, kdy už na táboře zůstaly jen zažloutlé fleky trávy připomínající, že zde stály stany. Všichni jsme unavení, ale spokojení, že se tábor vydařil. Večer trávíme na zahradě, čekáme na pizzu a vzpomínáme na uplynulých 14 krásných dní. A pomalu přemýšlíme, co na vás vymyslíme příští rok.

 Majda