Již několikrát u nás na táboře proběhla akce, kterou mezi sebou nazýváme "Lana". Všechno začlo asi tak před 13 lety (přesná data si nepamatujeme, pamatujeme si zážitky, kterých bylo opravdu hodně), když Jáša a Aviča připravily první lana - čekala nás na táboře řada překážek ve vzduchu i na zemi, museli jsme si pomáhat, učili jsme se spolupracovat s ostatními a překonávat sami sebe. Rok poté se lana určitě opakovala, pak také a pak po nějakou dobu byl klid. Předloni jsme lana oprášili, pověsili na stromy a opět jsme si to užili. Na letošní rok jsme se pokusili zažádat o datace na obnovení materiálu. Dotace od Plzeňského kraje se podařilo získat, nakoupila se nová výbava a na Svatováclavský víkend se domluvila akce pro věkovou skupinu 15+ od nás a i z okolí.

Na facebooku jsme rozjeli "zvací akci", informace byly na webu a facebooku Pionýra a na mail postupně chodily přihlášky. Kapacita se akorát naplnila a my se pomalu nad seznamem těšili na setkání se známými, ale i s novými tvářemi. Obavy nám trochu dělalo počasí, ale opět jsme si to u Tuláckého Pánaboha zařídili. 

Program byl připravený, zásoby nakoupené, spacáky zabalené a začaly chodit první omluvenky. Tu nemoc, tu špatné známky. No co se dalo dělat, počítali jsme s tím, že se nesejdeme všichni. 

V pátek se pomalu na tábořišti v Pajedlích začali sjíždět nejprve pracanti a postupně i ostatní. Sluníčko svítilo, teplo bylo tak na jednu mikinu, když foukl vítr, tak bunda nebo vesta přišly vhod.  Louka se psotupně zaplňovala stany, v jídelně na podlážkách se zabírala strategicky nejvýhodnější místa. Mezitím se ale pomalu začalo schovávat sluníčko, na tělech odvážných přibývaly vrstvy oblečení, teplá česnečka k večeři zahřála, ale zima byla stále vtíravější. K plápolajícímu ohni se snažili namačkat všichni, kromě kytaristů. Ty sice zábly prsty, ale nenechali se naštěstí přemoct, a tak se od našeho ohně opět linuly tóny známých a oblíbených písniček. Ze zimy se postupně všichni přesouvali do spacáků a doufali, že jim v něm bude tepleji. 

Ráno byla mlha, skoro mrzlo, z teplého spacáku se zajisté nikomu nechtělo. Ale protože jsme nepřijeli ležet ve spacácích, ale něco dělat, začali postupně ze stanů vycházet nabalení zmrzlíci. Po rychlé rozcvičce a dobré snídani si kažý vylosoval svou barvu drahého kamene a vznikly tak 3 vyrovnané skupiny, které hned po ránu začaly vrávorat. Někomu to šlo dobře a rychle, někomu to sice nešlo, ale zase jim to u toho slušelo a zasmáli se u toho. To už na nás přes mlhu začalo koukat sluníčko.  V lese na nízkých lanových překážkách s námi bohužel nebylo, ale zahřálo nás maximální soustředění se na přelezené kříže, snaha nespadnout na trojúhelníku a vtipný tanec Dáši na "kolejích". 

Po Aviči výborném obědě (ona to jinak ani neumí) na nás čekalo bubnování. Okolo kruhu, kde ještě včera hořel oheň, se objevily bubínky v různých velikostech, z různých materiálů, různých barev. Jirka s Lukášem se nás postupně snažili přesvědčit, že jsme všichni bubeníci. Některé o tom za celé dvě hodiny nepřesvědčili, ale všem se to určitě moc líbilo. Potom už ale byl čas na přesun do lesa, na lana vysoká. Tři družstva - tři atrakce na překonání - hodně lidí - hodně podpory a povzbuzení - hodně smíchu - hodně strachu - hodně pomoci. A ke konci i hodně zmrzlé ruce, nohy, nosy, uši. Teplou večeři a hořící oheň všichni uvítali. někteří jedinci se rozhodli u ohně vydržet co nejdéle i přes velkou únavu. Přece jen jim u ohně bylo tepleji, než ve studeném spacáku. I druhou studenou noc ale všichni přečkali a do slunečného skoromrazivého rána všichni vstali s úsměvem. Na všechny čekalo zhoupnutí na velko houpačce, které nejednomu z nás způsobilo krvavé zranění na ruce. A pak tak skok na hrazdu. Někteří už věděli, co je čeká, jiní to rychle zjistili. Ti zmrzlejší se šli ohřát na sluníčko s kinballovým míčem. Postupně si to mohli ozkoušet všichni. Pak už ale pomalu nastalo loučení. Každý si zajisté našel ve vzkazu na zádech něco pozitivního, každého zajisté něco potěšilo. Pak už jen společné foto, poslední oběd a balení, odjíždění, loučení, doma pak rozmrzání. 

Nevíme ještě, co bude v nedohlednu, ale víme, že příští rok, v době kolem Václava se zase u nás na táboře sejdeme a něco si pro vás připravíme. 

Majda