Nějak rychle nám ten čas letí. Ještě před chvílí jsme si užívali léto a nějak jsme neřešili, co bude v prosinci. Jenže prosinec přišel strašně rychle a s ním i čertovská škola. K čertovské škole už tradičně patří čertovský obchod. No, a abychom v obchodě měli co prodávat, zaměstnali jsme děti, rodiče a sebe a vrhli se na tvoření nejrůznějších drobností. Pod našima rukama začalo vznikat velké množství andělíčků nejrůznějších druhů, maminky nám pomáhaly s vytvářením přáníček, nosily drobné výrobky a klubovna se pomalu začínala plnit.

Protože nemáme rádi nudu, ale pionýrskou společnost, tak jsme v pátek s Renčou, Avičou, Barčou, Matějem a Terkou jeli ještě na Zelenou Lhotu péct cukroví. Kdo by totiž chtěl péct sám doma, když může péct s přáteli.  Ve dvou se to přece lépe táhne. A co teprve ve větším počtu. Náročný maraton pečení nás přenesl do sobotního večera a přenesl se do našeho obýváku - připravit oblečení, vymyslet ceny do obchodu, napsat ceník, cedulky. „Kde máš to výzo?“ ptala se Aviča zvědavě. „Doma. Na stole.“ No tam nám je platné. Tisknout či netisknout, toť otázka večera. Nakonec jsem Aviču přesvědčila, že to není potřeba, že je věcí dost. Teď ještě přemluvit vlasy, aby byly kudrnaté a pokusit se aspoň trochu na náročnou neděli vyspat. V těch pididrdůlkách to moc nešlo, takže ráno jsem byla snad unavenější než předtím, s bolavým krkem a rýmou jak trám. Napětí roste, věci ze sklepa se pomalu přemisťují nahoru, autem do klubovny, kde se pomalu scházejí Tuláci s čertovskými a andělskými maskami. Do obchodu máme tolik věcí, že se mi to ani nevejde na stůl, tak přidáváme ještě druhý, trička rozvěšujeme kolem a i tak je místa málo. Kecky připravují čaj a kafe, je něco před druhou hodinou, když přijde Aviča, že už se to tam začíná zaplňovat, takže honem honem.„Malérečky“ odchází do sálu a já mám ještě chvíli na to, abych si to v obchůdku připravila. Chvilka klidu před frmolem. Pak se tam ale začnou střídat známé a neznámé tváře, občas přijde na kontrolu Mikuláš nebo pionýrský pes. Když přijde Willy, že už bude za chvíli konec, nechce se mi tomu věřit. Ten čas byl zase proti nám a nějak rychleji utekl. Z čertů a andělů se zase pomalu stali Tuláci, kteří se s chutí pustili do dortu, který tam na ně čekal. Já jsem pomalu balila svůj krámek a počítala.

Unaveni, ale spokojeni se vracíme domů, objednáváme pizzu k večeři a vymýšlíme, co uděláme příští rok jinak. Příště určitě začneme vytvářet dřív.

Děkujeme všem za pomoc s přípravou a všem, kdo přišli. Jak to žilo v učebnách, musí soudit jiní, u mě v obchůdku to ale bylo příjemně strávené odpoledne.

Čertice Majda