Tak už to přišlo zase. Zase jsou tu pololetní prázdniny a my zase jedeme na Ledovou Prahu. Pokolikáté? Já ani nevím. Určitě to nebylo poprvé a rozhodně ani ne naposledy. Na letošek ale norští přátelé předpovídají méně ledové počasí a dokonce i nějaké sluníčko. Balím tedy i sluneční brýle.

Určitě vás nezajímá, kde všude jsme byli. Stihli jsme toho opravdu hodně, za zmínku rozhodně stojí prohlídka se strašidlem po staré Praze. Netrpělivě čekáme, až si nás strašidlo vyzvedne. Někteří už se trošku bojí. Pak někdo přichází. Jsou to návštěvníci z Chropyně, kteří se budou bát s námi. Pak jde kolem paní. "Vy jste to strašidlo?" ozve se z naší skupinky. Místo odpovědi se ozval smích. Nebylo to strašidlo, byla to jejich vedoucí. S malým zpožděním přibíhá mnich a my se vydáváme na Karlův most. Všichni mnicha pozorně prohlížíme. Je to pán z alchymistického muzea z loňské „ledovky"? Nebo není? Willy říká, že ne, my ho ale poznáváme. Sice má místo bílých adidasek černé, ale je to on. Na stopro. "Teď půjdeme na Kampu." Z našich řad se ozývá klatovské: "kampa to půjdem?" a následujeme ho k řece. 

Naštěstí chropyňští jsou vepředu. U řeky na úpatí mostu najednou z ničeho nic vyskočí čert. Fuj, to jsem se lekla. Kecky ječí, i když jsou až vzadu a nebafl přímo na ně. To však nic nebylo. Když nám čert vyprávěl, proč straší u mostu a jak to s ním je, z ničeho nic udělá BAF a holky ječí na celé kolo. Pak nám dokonce chce i odnést do pekla Ellenku, 

ale ta je pro peklo moc hodná, rozmluvíme 

mu to a následujeme rychle ostatní dál. V podloubí potkáváme lehce opilého vodníka, se kterým se cestou zpět fotíme.

Vesele si povídá s dětmi i dospělými. Cizí paní, která náhodou prochází kolem, nechápavě vrtí hlavou, na vodníkův pozdrav neodpovídá. To jsou dneska lidi, co? U svatého Mikuláše nám mnich vypráví své prokletí.

 Bohužel ho nemůžeme vysvobodit, a tak se společně vyfotíme rozloučíme a s úsměvem na rtech vyrážíme ke škole přes povinnou zastávku v bonbonkárně. Jak to bylo dál? To zase poví někdo další...

Majda