Vánoce, Vánoce přicházejí….

A předzvěstí skutečných Vánoc jsou ty Tulácké, které zpravidla slavíme na konci listopadu.

A tentokrát začaly trochu zmatkem, který jsem spáchala tím, že jsem zapomněla přepsat dobu odjezdu a tak jsem obvolávala, omlouvala jsem se. No, stane se. Ale musím říct, že když jsem na to přišla, měla jsem zkažený večer. Ale klaplo to a výprava se v 16.30 v pátek shromáždila na vlakáči. Někdo vypadal jako batůžek s nožičkami a bambulí, někdo  už měl ty nožičky trošku větší.

Tradice jsou tradice, ale nechceme se jich držet přísně a tak v pátek byla změna v cukroví. Tentokráte jsme dělali perníkové kuličky, kokosové  čtverečky, piškotovébanánové jednohubky. A linecké. Tedy, spálila jsem dva plechy. Fuj, to jsem ale „matla“. Ale než jsem se otočila „kakaové linecké“ zmizlo. Borci chystali salát. Pak už nastal 2. ročník turnaje v Prší. Tam překvapili malí Tuláčci, kterým se tuze dařilo a těm velkým nic nedarovali. Malí spát, větší ještě chvíli hrají a povídají a ochutnávají sushi. Někomu chutná, někdo se šklebí a někdo se ho raději ani nedotkne. Ale „nezkusíš- nevíš“. Večerní pokec a zpívání opravdu starých fláků a trempských vykopávek.

Sobotní den přinesl: výlet, kde děti viděli živého mloka, hry venku. Odpoledne byla olympiáda. Biatlon objevil nové Moravce a Koukalové. Na slalomu zaspal Vašík, který byl paf ze žlutých brýlí a nadšeně vykřikoval, jak je to krásně žluté a kochal se na startu. Curling,  hokejíček, krasobruslení, kdy piruety kolem kolíku zamávaly s Vítkem. Potom už je čas večeře, slavnostní oddílové hymny, slziček v oku nás dospělých a zaškrcených hlasivek, kdy dojetí prostě nedovolí…. Řízky, salát, cukroví, ovoce, dárečky. A že dárečky byly řádně vyvedené a obdarované potěšily. Měli byste slyšet to hýkání a radost, když si obdarovaní běhali pro další a další překvapení. Trochu horkou chvilku jsme měli s dárkem, který byl zabalený v krabičce od dronu a vybral si jej jeden malý  Tuláček. A seděl tam skoro nábožně a jen se zajíkal a říkal, že tohle si strašně přál. Dalo nám dost práce přetavit naději  v realitu, ale klaplo to. Myslím, že se Histor dost strachoval o to, aby si jeho anonymní dárek vybral někdo z velkých. Vybral, protože byl mrňavoučký, zbyl na mě. Děti totiž šahají po velkých dárcích.

Tradiční svíčkovaná, filmečky - tentokrát výběr v režii Tondy přinesl naprosto nevánoční témata (Já padouch 3, Hotel  Transylvánie a ještě něco - nevím co). Deskovky, karty, mlsání, spaní.

V neděli  hry a hry a balení a oběd. Odjez tentokrát luxusní, protože byla výluka a na zastávku to tedy nebylo do kopce. Což uvítaly děti, ale mně a Willymu to přineslo trochu hoňky s předáním uklizené základny, a tak jsme přijeli na nádraží déle. Ale nevadí, vše co mělo být dopraveno jsme odevzdali.

Bylo nám prima. Doufáme, že vám taky. Tak si zapište, že ZA ROK Vánoce přicházejí VE STEJNÝ ČAS NA STEJNÉM MÍSTĚ…

Aviča